V rytmu delfíního flow

#Obraz první

Pomalu doznívá zvuk indiánské flétny, jejíž tóny pomalu ukončují meditaci k naladění se na setkání s delfíny. Je kolem půl sedmé ráno. Sedíme na horní palubě lodi. Vnímám lehké pohupování lodi a na těle cítím hřejivé teplo Slunce. Slyším zvuk motorového člunu. Otvírám oči a mžourám proti ostrému slunečnímu svitu. Už je slušné teplo. Díky za ten vánek! Vstanu a protáhnu se. Zahledím se do nekonečné mořské hladiny kolem. Pozoruji krásu a ladnost modrých odstínů vln. Všechny odstíny modré - je to výživa pro oči.

A najednou se kousek od lodi vynoří nad hladinou tři ploutve. Oka-mžik. A zase zmizí. Delfíni! Pozorujeme místo dál a se zatajeným dechem čekáme, zda se ještě ukážou. Ach ano! Po chvilce se opět vynoří. Vítají nás. Jsou tak blízko, na dosah ruky. Ladíme se a těšíme se na setkání s nimi. Jaké bude? Budou mít chuť se potkat? Budou mít hravou náladu?

#Obraz druhý

Je ráno kolem půl 8. Všichni jsme v člunu a vyhlížíme ploutvičky. Za chvíli se objeví a vynoří se hned vedle našeho člunu, doprovází nás. Jsou tu a zdá se, že nás již očekávají.

Nejprve si přiznávám lehké obavy ze setkání s většími tvory v moři a zároveň cítím natěšení. Jako fakt nevím, co se bude dít, až skočím ze člunu do moře a podívám se pod hladinu. Ale skáče tam celá skupina, takže se nad tím moc nezamýšlím, a následuji ostatní.

A pak si to vše dovolím a je to nádhera 🤩😍👌 Pouštím všechna přání, očekávání, chtění, kontroly… Pohyb ve vodě mě uvolní. Srdeční rytmus se zpomaluje. Jsem v zenu. A pak se objeví deflínci a připlují k nám v hejnu. Najednou jsou všude kolem nás. Jen pozoruji. Stejně tak oni mě. Někdy z dálky, někdy se zvědavě přiblíží a zkoumavě si nás prohlíží. Pro mě první krásné setkani s delfíny. Jsou tak blízko, až je to neuvěřitelný! Bylo jich tam tolik, nádhera je pozorovat, i s malými mláďaty.

Bylo to boží a úžásné si je prohlédnout tak blízko, aspoň na chvíli plavat vedle nich, být s nimi ve stejném flow. Cítím radost a žasnu nad elegancí jejich pohybu a nad tou celkovou krásou. A někdy si jen tak plavu, slyším delfíní štěbetání z různých stran, cítím je, ale nevidím. A pak se najednou vynoři vedle mě zprava nebo zleva, nečekaně, vezmou mě mezi sebe.

Nepřišlo velké dojetí, ale spíše pocit přirozenosti a splynutí. Pocit, že ta radost, hravost a bezpodmínečná láska je nám všem přirozená a je součástí každé bytosti.

#Obraz třetí

Pozorujeme západ Slunce za obzor. Brzy se stmívá. Barva moře splývá s barvou nebe - vše je takové celé do fialovošeda. Vše je JEDNO. Dnes je úplněk a Luna již září v plné síle a kráse nad mořem.

Později tančíme na horní palubě lodi. Uvolněně a bez kapky alkoholu - to jsem dřív neuměla a nedovedla si to ani představit. Bylo to o větší otevřenosti a tréninku, přenastavení. Už to mám jinak (i s tím, že si to pivo dám ráda :-)). Při jedné písni se zahledím na mořskou hladinu a pohyb mé ruky nežně kopíruje pohyb vln. Vše splývá. Pohyb, zvuk i obraz.

Říkám si, že ten pohyb už znám. Je mi tak nějak přirozený. Ale odkud? Znám ho z tance v Česku. Už je to ale delší dobu, kdy se to událo. Matně si vybavuji, že jsem ten pocit už prožila, když jsem si v jednom tanci představovala, jak hladím vodní hladinu koleme sebe. Silně jsem to prožila a ukotvila pohyb i pocit v sobě, od srdce a hluboce. Je to opravdu možné? A najednou je tady, zpět, tak silně a přirozeně. Jako by tělo i duše už tenkrát věděli, že se v tento čas ocitnu přesně na tomto místě. Náhoda? Nemyslím si.

V houpavém rytmu lodi dokončujeme taneční vlnu. Stále je velké teplo. Bylo by divné se při tanci ani trochu nezpotit. Skáčeme do stříbrných vln, které pro nás utkal měsíční svit. Asi abychom se neobávaly těch temných mořských hloubek (a živočichů) pod námi.

#Obraz čtvrtý

Po první náročné plavbě, kdy mi bylo dost špatně, jsem se s každým dnem postupně poddala houpavému rytmu moře a začala si ho maximálně užívat. A pak jsem se po návratu domů ještě dva dny houpala doma na pevnině než se to zase v těle vyrovnalo.

Je to pro mě osobně příjemné mořské "Red sea flow". Pocit, že jsem přesně tam, kde mám být, a že je vše v pořádku. Všechny starosti a obavy už jsou na míle vzdálené a smyté v mořské vodě. Nic neřešit a vypnout hlavu i mobil. Je to tak očistné.

Přítomný okamžik. Nic víc, nic míň. Jen být.

Při jednom šnorchlování kolem korálového útesu vidíme na mořském dně krásné srdce vytvořené z velkých mušlí, které tam někdo vyskládal. 

Po několika pláváních a pohledů do mořského světa se mi před oči stále vrací jeden obraz: velké červené srdce pod vodou a kolem něj dokola ladně plují delfíni.

🐬🐬🐬🐬❤️🐬🐬🐬🐬

Když opouštíme zátoku Sataya, cítím lehký smutek a velkou vděčnost. A taky mám pěkně namoženou bránici z toho, jak se s holkama pořád něčemu smějeme :D.

#Obraz pátý

Je pátek večer a nás čeká poslední noc na lodi. Bude krátká, protože v noci odjíždíme člunem na pevninu a pak autobusem na letiště. Dostaví se únava po celém týdnu. Kolem půl desáté večer si opět rozestelu na horní palubě a spokojeně se natáhnu na matraci. Chci ještě zachytit magii nočního okamžiku a uchovat si ji v sobě co nejdéle.

Ten klid, svoboda, laskavost, hvězdy nad hlavou…jsou prostě nádhera, čirá krása bytí. 💫

A taky do červena zabarvený měsíc, který se mi objevuje a zase schovává dle rytmu pohupování lodi. Jako v kolébce. Akorát ji někdo rozhoupal o dost víc než bych si představovala. Plujeme docela rychle a loď odhodlaně proráží mořské vlny. Paluba si nás převaluje do všech stran. Občas mám pocit, že se mi orgány v těle dost přeskládaly, podobně jako všechny myšlenky v mé hlavě.

Když se mi trochu nadzvedne peřina, mění se v malou plachtu. Snad nás to nesmete z paluby, pomyslím si nejednou. A to prý nejsou ještě žádné velké vlny, prý normálka. Později usínám tvrdě.

A když procitnu, mám pocit, že ke mně připlouvá delfín v moři 🙏🏼🐬💫

Hranice mezi snem a realitou je velmi tenká. A ranní budík mě vrací do odjezdové reality.

#Obraz šestý

Vychází slunce a zároveň je měsíc ještě na obloze. Jsou přímo naproti sobě v podobné výšce nad horizontem.

Později v moři při pozorování barevných ryb pod vodou jako by se zastavil čas, vše plyne zpomaleně jako film. Čas je jako voda, víří. A v takové momenty mám pocit, že čas opravdu zpomaluje. Vědomá pozornost čas nezrychluje. Poobně to bylo i při setkání s delfíny - připluli svižně, ale pak vše v jejich přítomnosti tak nějak zpomalilo.

"Co by má duše vnímala, kdyby se dívala zevnitř ven?"

Všechnu tu krásu světa a života kolem, hravost všeho živého. Že vše je v pořádku, když plyne přirozeně a svým tempem. A taky že život je jedno velké dobrodružství.

foto: laskachi, delfínci - Olda Stibor