777 schodů na posvátnou horu Hambaricho
Hora Hambaricho (Ambericho Terara) je hodně zajímavé místo v Etiopii. Nachází se v oblasti Kembata Tembaro. Na tuto posvátnou horu vede 777 schodů, všechny jsou označeny čísly. Její hlavní vrchol se nachází ve výšce 3020 m. Název dostala podle sedmi řek, sedmi vrcholů a sedmi klanů, které tam žily...
Měli jsme možnost se tam podívat poslední den našeho pracovního výjezdu na podzim 2023 v rámci průzkumu lokalit pro náš nový projekt. Doprovodili nás kolegové z PIN (People in Need - Člověk v tísni), místní NRM (natural resources management) expert a také místní expert na ekoturismus - moc fajn kluk, který nám dělal průvodce a povídal plno zajímavých věcí a příběhů. A taky si nás často (skoro po každých deseti schodech!) fotil - asi aby měl dostatek bledých tváří na propagační materiály😃🤷🏻♀️.
Nejdříve to vypadalo na krátkou procházku a nakonec se z toho vyklubal delší výlet. Ukázalo se totiž, že schody končí asi v polovině hory, poté pokračuje pěšina a je to ještě cca 1h pěšky na vrchol ke kříži. Byla tam čerstvě vykopaná velká jáma, do které má být zabudován obří kříž. Hambaricho znamená v překladu "místo světla". Na horu chodí každý den místní lidé a modlí se. Jednou zde proběhlo také velké procesí křesťanů z celého světa - šli v noci se světly v ruce a vytvořili tak dlouhého světelného hada, který se vlnil cestou na vrchol. Musela to být zajímavá podívaná i zážitek. Nahoře plánují postavit i kavárnu. Zatím tam tedy chybí přístupová silnice, ale to je prý také v plánu. Výhledy tam byly parádní. Nad hlavou nám létali místní černí ptáci s velkými zobáky a s lehkostí si plachtili větru. Nesnesitelná lehkost bytí.
Zároveň nás místní ekoturista moc prosil, zda s námi může po sestupu natočit krátký rozhovor. Moc jsme netušili, co nás čeká. Nejprve se toho odvážně zhostil Vilém. A šlo mu to skvěle. Říkala jsem si "super, za nás splněno" a věřila, že po mě už nic chtít nebudou. Užívala jsem si odpočinek v trávě a slunila se. Nenápadně jsem se chtěla zvednout a vyrazit směrem k našemu autu. Ale v ten moment se místní "štáb" přihnal ke mně a k mé prvotní nelibosti si odchytil i mně 😅. Bylo vidět, že je to pro ně důležité. Navíc když se jednalo o podporu a propagaci tak pěkného místa, nešlo odmítnout.
Chtěli abych jim v češtině řekla něco o našem výletě na horu a pozvali všechny potenciální cestovatele. Sice jsem byla ze začátku dost nesmělá, ale pak jsem se, nejspíš pod přívalem endorfinů z výstupu na horu😃, rozpovídala, že už ani nevím, co jsem jim tam povídala. Byla jsem příjemně unavená a taky jsem se cítila poněkud omámená. To asi ten horský Spirit 😃🙏🏻
Nebo jsem už byla naprosto odevzdaná všemu poté, co nás místní pozvali na občerstvení - brambory na loupačku a nápoj - čaj z kávových lístků se zázvorem a cibulí. Nápoj byl opravdu velká výzva pro nás všechny. Zvlášť pro to, že jsme byli hodně žíznivý a toužili spíše po Mirindě nebo jákemkoliv jiném sladkém a vychlazeném pití. Odmítnout by bylo neslušné a místní tradičně čekali velkou chválu a ocenění. Akorát já i kluci jsme měli dost problém to vypít. Ani nebylo, kam to nenápadně vylít. Nápoj to byl jistě blahodárný. Pro mě osobně byl bohužel problém v tom, že mi dost připomínal cibulový čaj, který mi v dětství vařila mamča, když jsem trpěla na záněty průdušek. Sice to, věřím, pomáhá, ale tu pachuť cibule poznám a nemám ráda doteď. To jsem fakt nedala, zkusila dva loky, ale nedopila. Naštěstí si nás pak už nikdo moc nevšímal 😅. Každopádně jsem zvědavá, zda se ta naše videa už někde objevila nebo objeví :-).
Cestou zpět jsme se ještě znovu zastavili u místního včelaře, který pro nás připravil medy od divokých včel. Dostali jsme i ochutnávku - pěkně lžící z kyblíčku a i variantu med s plástem. Med je to ale výborný! Každý jsme si objednali 1 kg. Nakonec jsme ho dostali darem od místního úřadu, což jsme vůbec nečekali. Pohostinnost místních lidí (nejen) v této oblasti je opravdu neuvěřitelná ❤️🙏🏻.
V údolí a na úpatí hory leží město Durame, které na mapě sice vypadá jako velmi odlehlé a zapadlé místo, ale opak je pravdou a dost nás překvapilo - místní vibe je příjemně horský, lídr velmi milý. Kavárna Rosemary, kam nás každé ráno kolegové zvali na kávu ☕ je v hezké zahradě s palmami. Nazvat ji hipsterskou je možná příliš odvážné a může být poněkud zavádějící. Zkrátka je úplně jiná než ty, které známe odjinud - malé zaprášené u silnic, kde člověk sedí exponovaně téměř na chodníku = v blátě nebo u cesty. Tady v Durame se člověk může zhluboka nadechnout čerstvého vzduchu. Náš výlet byla taková pěkná vzpruha na závěr. Přeci jen jsme už po třech dost náročných týdnech práce byli vyjetí jak motorovej olej.
V každém případě je hora Hamboricho hodně zajímavé místo, nabité silným spiritem. A společně s Dorze lodge ji považuji za jedno z nejkrásnějších a nejvíce magických míst, které jsem zatím v Etiopii mohla navštívit 💫🙏🏻👌🏻.
foto: laskachi, Abinet Tadege